Computers #0

První můj opravdový počítač, tj. že jsem byl jeho majitelem, bylo až Pentium 100, 32MB RAM, FDD Mitsumi 3,5” 1,44MB, HDD WD 210MB,CD Mitsumi 8x, SVGA (S3 něco…), SVGA monitor. Klávesnice 5ti kolík, myš, kuličková, RS232 a flatbed scanner A4 na paralelní port. Padlo na to celý stavebko a ještě mi přihodila nějakou zlatku mamka.

Ale počítače jsem začal poznávat daleko dříve.

Myslím, že poprvé v životě jsem viděl PMD 85-2A a Sharp MZ800, což byly dva absolutně rozdílné stroje. Zatím co PMD85 byla menší, zhranatělá, tmavě šedivá, s příšernými tlačítky (jedna verze horší jak ta druhá) osazená, krabice, Sharp byl, dnešními slovy řečeno, ALL-IN-ONE. A navíc počítačového designu.

PMD 85

Skutečně úplně první, dá se říci počítač, jsem uviděl v Pionýrském domě dětí a mládeže relativně nedaleko od pádu komoušů. Pár let. Jednalo se o původem slovenský výrobek PMD 85-2A, který vznikl v několika verzích. Sám jsem asi nejvíce dováděl s verzí 2A, která zobrazovala pixely na Merkuru.

Vyplesklej z televize, na který se dalo ovládat co v ní zrovna dávaj, jsem byl rád, že jsem si všiml, co s tím všechno lze dělat. Psát jak na stroji a co více, ten počítač tomu prý rozuměl! Dokonce tam byly hry. První ze všech si pamatuju Manic Miner. B/W verze samozřejmě. Dále říkali, že se k tomu dá připojit věc, ze které vyjede text, který si tam napíšeme. No to bylo něco.

A tím to haslo, na pár let nebylo počítačů. Ale já už o nich věděl - počítače. Začal jsem to slovo hojně používat doma. Výsledkem mého snažení bylo, že jsem dostal několik dětských knih zvaných Můj první počítač nebo tak něco, možná bych ty knížky doma ještě našel.

Později jsem se dostal na základní školu, na druhý stupeň, která měla učebnou vybavenou těmito zařízeními. Bylo to přesně v době, kdy se komunisti stáhli do pozadí (bohužel nevymřeli). Jednalo se o PMD s kazeťáky, Merkury a pozor: zapojených do počítačové sítě, která byla šéfovaná z centrálního stroje u učitele. Moc nevím, jak to bylo realizované.

Tato škola měla, a věřím že má i nadále, poměrně pokrokové učitele, kteří fandili elektronice a samozřejmě počítačům. Dá se předpokládat, že vlastními silami, pomocí mechanických přepínačů vytvořili změť drátů, které umožnovali sledovat obrazovku vzdáleného stroje, vnutit mu program z centrálního kazeťáku… a možná i více věcí.

EDIT: Dozvěděl jsem se od kamaráda,že takovou sǐť na základce měli taky. Tak to nebylo zase tak zlý, že by se to vyrábělo na koleně.

Na fotce je v pravé straně z kraje Ondra, ten nebyl součástí sítě PMD. Ve finále jsem s Ondrou ani více nepracoval a navíc mi byl nesympatický. Plechová krabice.

V programovacím jazyce Basic bylo možno dělat takřka vše. Počítat s jistou přesností, kreslit geometické tvary, animovat - no, spíš překreslovat, ale vytvářet i komplexní programy. My se samozřejmě učili látku do školy pomocí počítačů, ale snažili jsem se programovat… a i hrát hry. Manic Miner, Saboter…

Každý pátek, po vyučování, když už škola stichla, tak bylo možno chodit na kroužek počítačů, kde se nás snažili dobrovolníci něco naučit, ale většinou to zklouzlo k hraní her. Možná jsem si tam tu a tam nějake GOTO napsal, ale nevalně. Dobrovolníci měli docházku podobnou té do houslí, nejednou tudíž, po hodině čekání, někdy i dvou, jsme se sklamaní vydali k domovům.

Když se ale zadařilo a dorazili, měli jsme dá se říci volnou ruku v tom co na počítači děláme. Zvláště jeden vysoký mladík, nosící batoh s krabicí kazet, byl vždy zárukou dobré zábavy. Chlubil se nám jakou hru kde zase sehnal, kazety kolovaly po učebně a my testovali hru za hrou.

Sharp MZ800

Sharp MZ800 jsem uviděl poprvé ve stejný čas jako PMD. Moc si nevybavuju, jak jsem se vlastně v Pionýráku k počítačům dostal, chodil jsem tam na modelařinu, letadýlka, balsové dřevo a tak. Možná zjistili, že jsme dřeva, tak začali volit alternativní pogram.

Vybavuji si tehdy, že soudruh učitel někde vytáhl barevnou televizi a pro mě neznámý, starší chlapec vybalil z velké tašky nádherný počítač. Luxusní klávesnice, veliká. Hromady konektorů, rovnou kabel na elektriku a kazeťák! Všechno to propojil, zapnul a měl barevný obraz s barevným textem.

No a ty hry. Nesměli jsme se toho dotknout. Kdo ví kde to chlapcův otec sehnal, v Tuzexu možná. Tak ten se teda měl. Přišlo mi, že je učitel nějakej v pozoru a nebo byl taky hotovej z toho, co tam nějakej mladej cápek donesl. Jenom nevím, zda byl paf z toho, že to donesl nějakej mladej cápek, nebo z toho, co donesl.

Sharpa už jsem pak osobně nepotkal, ani nevyhledával. Možná i proto, že obecně preferuji jednotlivé komponenty, mající jednu funkci, než multifunkční zařízení. Více krabiček je lepší.

IQ151

Česká odpověď na PMD85 v podobě, prý legendárního IQ151 mě minula. V mém mládí jsem tento elektrický vařič osobně nepotkal, pouze na fotografiích, Viděl jsem ho až v pozdějším věku jako unikát v nějakém muzeu nebo kde. Legendy vypráví, že nebyl problém usmahnout vajíčko ke svačině na tomto přístroji. A to je tak vše, čím jej mohu komentovat.

Maťo

Nemůžu nezmínit, byť krátce, můj na krátko vysněný počítač Maťo. Architektura obdobná PMD, nebo Consulu, nicméně kvalitou hodně za nimi. Chodil jsem se na tento výrobek, který šel pořídit i jako stavebnice, pravidelně dívat do oddělení elekro v Prioru. Jestli jsem ho zahlídl jednou naživo zapnutý, tak to bylo hodně.