Malý elektronek #0

Začínám seriál o neznámé touze po poznání elektřiny.

prcek

Jako malej si vybavuji příběhy až od šesti let tak, že dávají smysl. Nejedná se pouze o záblesky paměti.

Například nespočetně situací, kdy jsem dědovi na jeho trafo pájce usilovně přepalocal očko za očkem v rozškvařené kalafuně. Kdyz ji bylo moc a nadýchal jsem se, citíl jsem ji štípat v páteři. Nerozumím tomu, nechápu to, ale je tomu tak. Možná nějaký druh otravy výpary, ale nemůžu říci, že by to bylo nepříjemné. Ostatně se už teším, až dám do kupy konečně dílnu (trucovnu, mancave, …). O tom ale asi až později.

trucovna

Netrvalo dlouho a už jsem měl svoje drátky, šroubky. Znal jsem cestu do dědovy dílny. Musel se projít přes strašidelnou kotelnu, minout temný špajz a kolem s regály plných plechovek barev se nacházely dveře s nápisem trucovna.

Pamatuji si, že tam bývalo místo (záblesk paměti, dále už jen záblesk).

V časech, kdy jsem začal operovat v tomto prostoru semi-legálně i já, už se tam nedalo hnout. Kavalec byl plný nějakých rozbitých věcí, nástrojů, zařízení i nezařízení. Relativně veliký stůl se sololitovým krytem, ukrývající parádní kolejiště s TT vláčky (našim zrakům ovšem nadobro ukryto - ale jako opravdu malý jsem si s ním hráli, samozřejmě za asistence dědy - záblesk), pokryto nekonečným množstvím krabiček s různými součástkami, bateriemi, drátky, šperky, zařízeními i nezařízeními.

Podlaha, byla pokryta dalším…harampádím.

Stůl byl vůbec vypečený. Nebyl velkých rozměrů, řekněme 150x80cm, ale bylo na něm opět tolik věcí, že pracovní plocha nebyla vetší než 15x10cm. A to ještě přeháním :-). Nutno dodat, že v druhé polovině stolu u zdi, byl panel obsahující mnoho měřících přístrojů, zdrojů proudu a napětí, mechanických počítadel a tak dále. Tento panel nebyl vysoký, byl použit taktéž k odložení čehokoliv.

No věcí tam bylo, nespočetně a dnes navíc nevyčíslitelné hodnoty. Tím nechci naznačovat, že se tam jednalo o nějaké vzácné či drahé věci. Ale těch elektronek. Starých radií. Vercajku. Chemických přípravků. Mechanických dílů (hromady).

V této místnosti jsem prožil krásně časy mého dětsví, vzniklo tam spousty nádherných zařízení a mnohému jsem se naučil. Třeba, že tehdy ještě 220V, opravdu kope.

Za několik desítek let jsem tuto místnost pomáhal vystěhovat, vetšinu naházel do kontaineru a ponechal ji osudu majitelů. Nebylo to kam dát, neměl jsem ani korunu navíc a měl jsem úplně jiné zájmy.